Vždy po setkání s protivným člověkem se zamýšlím, proč jsou někteří lidé tak zlí a hnusní. Proč místo radování se z každého nového dne, třeba z krásy přírody, z chytání ryb, jízdy na kole nebo jen obyčejné procházky, raději kují pikle, vymýšlí nesmysly, upravují si věci k hnusu svému, lžou, manipulují, kňučí a hrají vlastní divadlo, kterému pak sami uvěří a vlastně se tím (dle latinského frustratio) čím dál více propadají do temnot své osobnosti, až se jim lidé vyhýbají, pak tím více potřebují prskat žluč kolem, aby zasáhli větší počet lidí a tyli z onoho hnusu, který vytváří.  Aby bylo jasné, mluvím o těch, co když jen vylezou z domu a hned poznáte, jak jsou nasraní, nic není dobře, nikdo nic dobře neudělal, něco nebo někoho pochválit, kdeže to. Naopak, poprskat, pomluvit, pokazit ostatním náladu, určitě to znáte. Rada zní, máte ale vše ve svých rukách. Co to zkusit jinak? Jen se tak radovat z obyčejných věcí, z maličkostí. 

Už jsem o tom psal třeba zde: /node/267